Kulatej kámen se ve vesmíru pořád točí kolem tý žhavý koule a my už jsme na tom kolotoči udělali 34. kolo.
Přijďte toto výročí oslavit s námi, jste srdečně vítáni.
A trocha historie klubu:
Přeneseme se v čase o 34 let zpět…..Rok 1989 vypadal asi takto: nebyla zde TUL ale VŠST (Vysoká škola strojní a textilní). Na Harcově stály bloky „A,B,C“ a v r.1988 se otevřelo nové „Déčko“. „Ečko“ bylo rozestavěné a místo „eFka“ byla louka. Koleje ještě byly na „Husovce“, na „Sokolce“ (dnes budova S), na „Třebízského“ (dnes budova Policie) a ve Vesci. Koleje nebyly společné. Holky byly jen na „A,B“ a „Třebízského“, kluci na ostatních. Návštěvy jen na kolejky do 22:00h!!! Pánské návštěvy (rozuměj přes noc, nebo na podstatnou část noci 😉 ) na „Třebízského“ byly vždy tak trochu adrenalinový zážitek. Cesta dovnitř byla přes „spřátelený pokoj“ v přízemí, nebo po hromosvodu do patra. Cesta zpět (většinou při šťáře) byla vždy skokem z prvního patra na hromadu uhlí za kolejí. Přistižení = kárná komise a podmínečné vyloučení! Dnes úsměvné, ale pamětníci ví o čem přesně mluvím. 😀 Ale to je jiná kapitola tehdejšího studentského života. 😉
Nebyl tu HAD, S-ko, Zanzik, Hospoda u Váchy, Žito, Hroch, BB…, prostě nic. Hrálo se tu občas divadlo (a to hodně dobře) a občas pořádal Petr Dodo Doležal v prostorách bývalého „Vlaku“ (suterén budovy „A“) diskotéky. Jediné pobavení bylo v hospodách po celém městě, ve společenských místnostech na patrech kolejí (dnes už asi neexistují) a na pokojích.
Odtud pramenila ta touha udělat klub na kolejích. S nápadem přišel někdo z kluků na jaře 1989 (už přesně nevím kdo). Byli jsme parta spolužáků-kamarádů (9lidí) a začali o to usilovat. Na bloku „D“ byl prostor, kde svazáci pořádali své uzavřené mejdánky (dnešní prostor tanečního parketu a sálu, bez baru, kuchyně a zázemí). Měli ho pojmenovaný tuším „Ďáblík“(jak poetické 😀 ). Problém byl v tom, že nikdo z nás v SSM (Socialistickém svazu mládeže) nebyl a rozhodně tam ani nechtěl vstupovat!!! Začalo usilovné jednání s vedením KaM, školy atd. Bohužel, všechno bylo sešněrované předpisy, zákazy atd. Platilo údajně nařízení, že v prostorách kolejí nesmí být žádná hospoda, ani nic podobného. Po půlročním jednání jsme vlastně byli pořád na místě. Dostali jsme sice klíče od prostor, kde jsme vyrobili bar a vše připravovali, ale do nějakého legálního provozu bylo pořád daleko. Míra Vácha (tehdejší vedoucí kolejí „A,B,C“, později spolumajitel Zanzu a hospody „U Váchy“) nám na dobré slovo půjčil magneťák (Tesla B97) 😀 ,ale povolení otevřít klub v nedohlednu… 😞
A potom to přišlo! V pátek 17.11.89 zásah policie (tehdy pohotovostní pluk VB) na Národní. V neděli se už o tom mluvilo i v Liberci 🙂. V pondělí byl první mítink v menze na Husově…(přišlo pár studentů). V úterý 21.11. se situace začíná přiostřovat a my si řekli: „Kašlem na povolení, OTEVÍRÁME!!!“ A tak vznikl HAD-klub.
Začala stávka a koleje se staly centrem tehdejšího dění v Liberci. Tam přicházeli čerstvé informace z Prahy, tam se přepisovaly na strojích texty, vyráběly plakáty a roznášely po městě (zejména v noci). Z kolejí se vyjíždělo informovat lidi do okolních vesnic a továren. Média ještě nefungovala. 😞 Pracovalo se 24h. Proto zcela logicky byla naše nabídka stávkovému výboru, že zajistíme non-stop občerstvení pro studenty zapojené do stávky. Jelikož se první dny stávky vyhlásilo embargo na alkohol, tak se jednalo jen o čaje, kafe a nealko nápoje. Nebyl čas chodit spát na pokoje, takže jsme několik týdnů spali na matracích přímo v HADovi. Úžasná nepopsatelná a hodně silná doba, kterou budu mít navždy hluboko v mysli. Postupně si tak HAD-klub získával své místo mezi studenty. Začali ho navštěvovat i členové OF (Občanského fóra) a hlavně budoucí polistopadový rektor prof.Kovář, který si logicky HADa vybral k neformálním setkáním se studenty.
Tolik k historii založení a prvním dnům provozu.
První rok se nějaké povolení moc neřešilo. Byla to doba velkých změn. Za vydělané peníze se vždy něco do klubu koupilo. V tomto režimu jsme jeli rok, možná dva. Už fakt nevím. Potom si nás pozval rektor prof.Kovář a řekl „Hele, chlapi, musíme to nějak zlegalizovat“ a tak jsme se stali součástí KaM. Později, tuším v r.1993 jsme přešli pod „Vysokoškolský podnik, s.r.o“ a od r.1996 do dneška v tom lítám tak nějak já.
Dohňa (praotec harcovské klubové zábavy) 😀