Divadelní podoba strhujícího příběhu nezdolných lidí z hor.

Když Květa Legátová (1919–2012) v roce 2001 vydala svou zralou prvotinu, bylo jí přes osmdesát. Na literární scéně zazářila jako světlice z hřebenů pomezních hor. Její knížka sklidila mnoho cen a stala se námětem řady adaptací. Navazuje na jedinečnou tradici vesnického románu i dramatu, z níž se zrodily nejvýraznější plody české literatury, ke kterým se Želary právem řadí. Ucelený cyklus povídek splétá tvrdé osudy lidí z valašských kopanic v bezčasí první republiky do vzácně poetického příběhu, kde obnažená pravda lidského bytí souzní s horským podnebím.

Zkušený autor a režisér Jakub Nvota, který liberecký soubor dobře zná z inscenací Mikve a Král Lear, vytvořil pro DFXŠ dramatizaci, v níž se uplatní celý ansámbl bez výjimky. Obraz uzavřeného světa zapadlé vsi skládá jako mozaiku z obrazů s promlčeným tajemstvím i z vypjatých dramatických scén s překvapivým rozuzlením – tak jako samotná Legátová. Jakub Nvota ve své adaptaci vychází přímo z původního cyklu povídek, který vyšel pod názvem Želary, na rozdíl od stejnojmenné adaptace filmové, která sleduje děj novely Jozova Hanule. Na jevišti Šaldova divadla ožije košatý obraz horské vsi, která na mapách záhadným omylem neexistuje, a strhující zápas nezdolných lidí o život v horských samotách proniká srdce čistotou dravých pramenů, vůní bylin a hloubkou vysokého nebe. Nespoutané i něžné síly přírody si tady podmaňují život člověka a určují mu odvěké meze i nevyhnutelný rytmus ročních dob, milování, rození i umírání.